Vzpomínky na Afriku - 12.06.05
14. 10. - Přejezd do Namibie
Vstáváme, sprcha, snídaně, šup do auta a zas tou pustinou (ale hezkou!) dál na sever. Není sice doba „všehokvětu“, ale i tak je pořád na co koukat. Pustina neustále proměňuje svou tvář a tak s napětím čekáme na každé další překvápko za dalším kopcem. Přijíždíme do Springboku. Tam zas malý nákup a ropa. Dokonce je tu i obchod s turistickým nádobíčkem, takže už máme i bombu pro lampu. A koupil jsem si klobouk! Ptám se kolemjdoucích na cestu a dobrý muž s úsměvem ozdobeným zlatým zubem mi (mimo jiné) šeptá schovky poldů a jejich radarů. Řítíme se dál pustinou až k namibijským hranicím na Orange River.
Nikdo netuší jak bude přejezd hranic vypadat. Po zkušenostech některých z nás z Kambodži… no darmo mluvit. Ale vše probíhá až podezřele hladce a ani ne za 15 minut je vše vyřízeno a dostáváme spoustu rozmanitých razítek. Na naše víza koukají dosti nechápavě, zejména proto, že jsou vystavená v Německu a my jsme z Čech! Informace o tom, že v Čechách není namibijská ambasáda je velmi překvapuje.
Tak konečně v Namibii… jestli to v Jižní Africe byla pustina, těžko to pojmenovat tady - není tu nic. Jen podél Orange River je úzký pruh zeleně, jinak písek, štěrk a hromady kamenů jak na Kladně :) - ale stejně to má něco do sebe. Vodácký kemp na řece nás nijak neoslovil a tak vyrážíme dál směrem k Fish River do oázy Ai-Ais. Nashle asfaltová silnice, dalších pár tisíc kilometrů už jen po štěrku. Podél cesty není nic. Rozuměj - vůbec nic! Fouká silný vítr, ale teplota jak z fénu. Asi je to poměrně depresivní krajina, ale krásná. Ano, zní to jako blbost, ale není :). Asi po 70 km se dostáváme až do oázy Ai-Ais - sirné termální prameny u konce kaňonu Fish River. Na náš přihlouplý dotaz v recepici, zda se tu dá něco kolem podniknout, dostáváme s úsměvem jasnou odpověď „Tady? Vůbec nic!“ Taky dobrý, a tak tedy činíme - místní 40 °C bazén je k tomu ideální.
Vítejte v Namibii - cesta do Ai-Ais.
Začínám chápat slova Františka Štauda: „Namibie je z části vyprahlá a z části extrémně vyprahlá.“ Něco mi ale říká, že toto je jen ta „vyprahlá“ část.
15. 10. - Fish River Canyon
Budí mě bordel ptáků na palmě nade mnou a řinčení pivních lahví, jimiž jsme večer ráčili naplnit přilehlou popelnici. To jen tlupa paviánů systematicky plení celý kemp, popelnici za popelnicí. Je 6:00. Za doprovodu modro-černých ptáků posnídáme, no i ten bazének jen tak na minutku se stíhá a vyrážíme kus dál, na začátek Fish River Canyon. Někdo tvrdí, že je to druhý největší kaňon na světe, ale ono záleží na tom, podle čeho se to určuje :). Nejsme však sběrači rekordů, takže je nám to docela jedno. Cesta je štěrk a prach a udusaná… ale jede se po ní prima. A když jedem dostatečně rychle, tak nevadí ani občasné varhánky a ďoury - přelítnou se - a vypadnout ze zatáčky se nedá - žádná tu není.
Je úžasný, kolik podob tahle pustina umí mít. Takřka za každým hupem se alespoň něco změní - jednou je to barva písku, jindy tvar kamení či jejich seskupení nebo jiný typ „bodláků“. Za některý kytky by se nemusel stydět ani Dalí - kmen jak z pěnového polystyrenu a na konci větve pár lístků - miluju surrealismus. Obzvlášť ten přírodní.
Ráno v Ai-Ais a cesta na Fish River Canyon.
Po příjezdu do kempu Hobas neleníme a jedeme se juknout na Fish River Canyon, nějakých 10 km odsud. No co vám budu povídat… úžasná ďoura v zemi. Země se tu jednoho dne rozestoupila a rozpadla na dvě části. Obrovská trhlina v jinak placatý krajině. Podle staré legendy ji tu zanechal poněkud větší had, utíkajíce před tlupou lovců. Vnitřkem kaňonu vede pětidenní, 85 km dlouhý trek, ale teď je zavřený. Je kolem poledne, začíná šílený vedro, a tak jsem dost rád, že se dolu nesmí. Co kdyby někoho napadlo… s báglem na zádech… pět dnů… brr.
Fish River Canyon v poledne.
Přes nejžhavější část dne radši zalézáme do stínu kempu a několika plechovek pivka. Mimochodem pivo tu vážně není špatný! Cestou z pivního nákupu se dávám do řeči s jedním bubákem z cestovky wildlife adventures - další pohodovej chlapík, ale o něm ještě bude řeč. V podvečer vyrážíme zas ke kaňonu, podívat se na západ slunce. Cestou potkáváme naší první antilopu skákavou - springbok. No není sice zrovna „na dlani“, ale alespoň mám příležitost ozkoušet, kam až dosáhne Sigma 70-200/f2.8 a půjčený 2x extender :) (Velké díky Slávku, dosáhla vážně daleko, ale to ještě uvidíš.) Po malé obchůzce po hraně kaňonu a dalším pokecu s oním bubákem se uvelebujeme na odlehlém místě a sledujeme nádherný západ slunce nad „rozpolcenou“ Zemí. Všude kolem naprosté ticho, jen když kopnu do kamení zazvoní to jak sklo. Slunce pomalu zapadá a tak se zvedáme a odcházíme. Záhy se ukazuje, že to pravé kouzlení oblohy teprve přijde - je už skoro tma ale obloha hraje všemi odstíny červené. Z hlavního vyhlídkového místa vesele cvakají blesky turistů.
Fish River Canyon večer.
(Pro správné zobrazení fotografií je zásadní dobré nastavení Vašeho monitoru. Ujistěte se, že na kalibračním obrázku rozeznáte jednotlivé odstíny šedé, případně monitor přenastavte.)
