Vzpomínky na Afriku - 12.06.05
18. 10. - Walvis Bay, Swakopmund
Vstáváme zase za tmy než nás tu někdo najde. Rychle balíme a pryč. Putujeme směrem k Atlantiku a tak všude kolem vládne hustá mlha asi 60 km do vnitrozemí. Přijíždíme do malého městečka Walvis Bay. Pobřeží je lemováno spoustou krásných spících plameňáků. Jsou jich tu stovky. Pomalu se probouzejí a procházejí se ledovou vodou Atlantiku.
Kolonie plameňáků ve Walvis Bay.
Odjíždíme do nedalekého Swakopmundu zařídit zas pár věcí a vyměnit nějaký peníze. Hledání hotýlku co nám doporučil kámoš bubák se trochu komplikuje neb hotel se jmenuje jinak a stejně tak i všecky ulice ve městě. Ptám se kolemjdoucího zda nezná hotel Grűner Kranz a ten se jen usměje a poklepe na zeď vedle nás se slovy „this building“. Dnešní jméno hotelu je Swakop Lodge. Poměrně komických rozměrů to vše kolem dosahuje poté, co zjišťujeme, že swakop znamená v místním nářečí hovno. Kde to vlastně bydlíme???
Na internetu zjišťujeme, že se nepodařilo zařídit zamluvení kempu v Etoshe. Výhodou je, že současně s tímto se nepovedlo ani zaplatit ten kemp u Sesriem. Jedna z kanceláří správy namibských parků je i tady, takže činíme další pokus o zamluvení Etoshy. Paninka v kanceláři sice poněkud zápasí s nově instalovaným softwarem, ale doufejme, že se jí to povedlo.
Při procházení městečkem se stáváme cílem jedné z kapsářských band, ale díky nezměrné ostražitosti a ostřížímu zraku maminky nestíhají ukrást ani prd. Raději jdeme dát vše do hotelu a v podvečer hurá podívat se na pobřeží a do putyky, zas si trochu užít a nabrat sil na další putování. Podle Lonely Planet volíme Lighthouse pub, hospůdka přímo na pobřeží, s výhledem na západ slunce a za dobrý peníze. Co si dát? Zprvu se poněkud zdráhám, ale nakonec neodolám pokušení 350 g steaku z Oryxe a už s prvním soustem chuť masa umlčí výčitky svědomí z toho, jak krásné zvíře právě baštím.
19. 10. - Cape Cross, Spitzkoppe
Po pár nákupech zas uháníme dál na sever, do oblasti ničeho a nikoho - do divoké Afriky. Konec „velkých“ měst, konec bělochů. Cesta vede těsně kolem pobřeží Atlantiku, ale všude kolem nás jen písek. Bez zvířat a bez kytek. Po nějaké době přijíždíme na Cape Cross - místo, kde se v roce 1485 vylodil portugalec Diego Cao (obávám se, že byl dost zklamán tím co tu našel).
Stačí pootevřít dveře a je jasno kde jsme - jedno z nejsmradlavějších míst Namibie - lachtaní kolonie čítající údajně až 200 000 jedinců. Naštěstí to není tak hrozné jak se povídá a po chvíli už to ani necítíme. Lachtan je krásný zvíře a pohoda sama. Plná pláž, plná voda. Porůznu se po sobě válej, volají na sebe, mláďata hledají mámy a starci se perou a ukazují, kdo je tlustší. Většina ale jen líně leží a spí.
Cape Cross seal reserve.
Asi po půl hodině, kdy pomine to první okouzlení, si začínám všímat detailů z jejich opravdového života. Občasné drsné bitky vůdčích samců, marně volající ztracená nebo už mrtvá mláďata a šakal číhající na oběd. Už nejsme v ZOO a tak má všecko i svou odvrácenou stranu a neustálý boj o život je vidět všude kolem.
Vracíme se zpět do Hentisbaai a zas dál. Asi po hodině cesty rovnou, pustou a docela depresivní pouští se před námi začne v dáli objevovat skalní masiv. Přiznám se, že jsem si od Spitzkoppe moc nesliboval, ale podobně jako v Cedrových horách jsem nakonec mile překvapen tou krásnou červenou horou čnící z té šílené placky kolem. Vzduch nádherně voní směsí vanilky a kafe. Všecko necháváme na později a prodíráme se mezi obřími balvany a prapodivnou květenou nahoru. Bohužel je pod mrakem, a tak si jen představuji jakou to tu asi má barvu při večerním rudém slunci. To by se to fotilo… Zpátky dole si dáváme báječný steak na ohni a trochu toho vína. Honza tančí kolem ohně domorodé tanečky.
Skalní útvar Spitzkoppe.
Dočkal jsem se… zapadající slunce si našlo škvíru mezi mraky a alespoň na pár minut zbarvuje celý skalní masiv do zlata. Po pár fotečkách ve mně zas hlodá myšlenka na téma „co je to kýč“. S příjemnou náladou z dnešního dne a večerního divadla až nezvykle dlouho ponocujeme u nejednoho hrnečku červeného vínka.
Spitzkoppe ve včerním slunci.
(Pro správné zobrazení fotografií je zásadní dobré nastavení Vašeho monitoru. Ujistěte se, že na kalibračním obrázku rozeznáte jednotlivé odstíny šedé, případně monitor přenastavte.)
