Vzpomínky na Afriku - 12.06.05
22. 10. - Kamanjab
Vzhledem k včerejší zkušenosti jsme program naší pouti poněkud pozměnili, a tak ráno opouštíme Owahimba camp a jedem pro změnu na východ a kousek na jih - dost bylo severu - podél národního parku Etosha. Údajně frčíme dokonce po „scenic route“, ale nevim nevim… Až k Etoshe je všude jen mrtvo. Mou pochmurnou náladu ze včerejška tak rozjasňuje až rodinka překrásných žiraf hned vedle cesty na kraji Etoshy. Nevím jestli existuje elegantnější a důstojnější zvíře. Jsou prostě úžasný.
Místo Epupa Falls se přeci jen nakonec rozhodujeme navštívit gepardí „farmu“ u Kamanjabu. Je to pár hektarů půdy, kde se jedna rodinka snaží zachránit gepardy předtím, než je farmáři postřílí. Kolem poledne přijíždíme k bráně s obrovským nápisem „Do not enter! Ring the bell!“ a klubkama ostnatého drátu. Nikdo neotvírá, a tak jedeme do přilehlého kempu. Takže bazének… Vzápětí přijíždí pan domácí, sympaťák (má stejný klobouk jako já), takže si domlouváme cenu a večerní vyjížďku. Na rozdíl od ostatních kempů v posledních dnech, tady je plno lidí. Že by turistická atrakce :)? Po prima koupačce v bazénu hurá do místního bushbaru, kam synáček pana majitele přivádí svou malou flekatou kočičku. Hmm, začínám chápat proč je tu všude kolem ostnatý drát! (Mimochodem pan synáček se ukázal jako ten nejlibověší frajer, co jsem kdy viděl!) Lační, tlustí australští turisté vehementně osahávají kočičku (a jizvy pana frajera) a fotí se vedle ní… (a něho) …no comment. Jen my působíme trochu podivně neboť se do toho moc neženeme. Docela mi je tej kočičky líto - podivný to cirkus, nikoliv nepodobný včerejšku.
Těsně před šestou se na korbě dvou offroadů vydáváme za (resp. před) ostnatý drát. Projíždíme několika hektary oploceného území, kde se volně pohybuje asi 25 krásných gepardů. Jak auto projíždí parkem, z okolní trávy se pomalu slejzá několik hladových krků. Když jich už kolem auta krouží asi šest, přiznám se, že nemám úplně jistý pocit. Ale na rozdíl ode mě, ony asi vědí co je v tej popelnici co s sebou vezeme - večere. Když už začnou gepardíci trošku nervóznět, auto zastavuje a průvodci jim hodí pár kusů rozřezaný ovce. Nastává bitka.
Kamanjab cheetah farm.
Asi hoďku projíždíme park křížem krážem, nežli se nakrmí všecko, včetně lačných turistů a jejich foťáků. Večer si dáváme fláky masa pro změnu zas my. Tentokrát však v autě - asi začíná období dešťů.
23. 10. - Před branami Etoshy
Po značně deštivé noci balíme všechno naše mokré harampádí a odjíždíme vstříc organizačně-manipulačnímu dni. Dojíždíme až do městečka Outjo, které je v porovnáním s Opuwem doslova nádhera. Hezké, čisté a plné kvetoucích Jackarand a Flambojantů. Jinak asi jediné zpestření dnešního dne nám přichystala poměrně slušně velká želva plahočící se po silnici. Končíme asi 9 km před Etoshou, kde si opět užíváme bazének a jiných flákáren - ono v tom vedru stejnak nejde nic moc jiného dělat. Jsme v půlce našeho putování, a tak se menší zotavení docela hodí.
(Pro správné zobrazení fotografií je zásadní dobré nastavení Vašeho monitoru. Ujistěte se, že na kalibračním obrázku rozeznáte jednotlivé odstíny šedé, případně monitor přenastavte.)
