Vzpomínky na Afriku - 12.06.05

27. 10. - Rundu

Bye bye Etosha… Ráno ještě malá projížďka a rozloučení se slony, zebrami a žirafami a zas pryč. Jako prémiový bonus se přichází rozloučit i největší z antilop - antilopa losí - asi tunové monstrum. Vyrážíme do uzoučkého výběžku Namibie, ještě nedávno střežené vojenské území Caprivi Strip. Cestou zas jedna manipulační zastávka v městečkách Tsumeb a Grootfontein a odsud jen slabých 200 km bez jediný zatáčky až do Rundu. Kolem silnice je spousta malých slaměných vesnic a docela čilý ruch. Bělocha tu nepotkáš. Na rozdíl od většiny Namibie je tu poměrně dost vody a krajina už není tak vyprahlá. I barvy jsou sytější.

Rundu patří spíš k těm ošklivým městům, ale ve srovnání s Opuwem… Projíždíme městem a po zběsilé cestě „do nikam“ jedeme hledat kemp N'Kwazi. Přístupová cesta naštěstí nic nevypovídá o kempu na břehu Kawanga. Příjemné stinné prostředí, palmy a zelená tráva - fajn změna. Krom nás je tu skupinka německých důchodců, a tak se večer připojujeme k malému mecheche v podobě „tradičních“ černošských tanců v neméně „tradičních“ úborech z bambusu a pivních korunek.

plán cesty - Rundu večírek sbor sbor rytmická sekce šaman šaman z el pasa

Večerní tanečky.

domorodá vesnice domorodá vesnice domorodá vesnice prodejna střech normální den

Cesta na kraj Caprivi.

Za zpěvu budovatelských písní o Namibii jdeme spát. Slova písně …early in the moorning… pak provázejí zbytek našeho pobytu v Africe.

28. 10. - Popa Falls, Mahango game reserve

Konečně jsem se zas trochu vyspal. 6:30 už je snesitelné (ale doma v tom rozhodně pokračovat nehodlám!). Poblíž Mahango Game Reserve jsou asi 3 kempy a tak, snad ze zvyku, musíme zkusit všecky. Původní záměr to sice nebyl, ale první kemp byl až příliš „off-road“, a tak se zdálo, že bychom tu zůstali na vždy a další kemp nás odradil cenou. Končíme přímo u Popa Falls v kempu známém mimo jiné tím, že se zde v noci promenádují hroši. No, uvidíme.

(Spolu s dokladem o zaplacení dostáváme i jakési pokyny, kde se krom varování před hrochy dočítáme i poněkud děsivou informaci - Do not feed children!…)

Moc se tu nezdržujeme a hurá do parku Mahango. Ve srovnání s Etoshou je to spíš parčík, miminko věkem i velikostí. Vypadá úplně jinak, nedaleká řeka je znát všude kolem. Hned z kraje nás vítá žirafí stráž, silnici nám zatarasí sílená potvora v podobě obrovského buvola a naší africkou „velkou pětku“ konečně doplňuje líně se pasoucí hroch na kraji řeky. Zpáteční cesta nám dává zažít i invazi kobylek… Moc pěkný park, zas spousta novinek a zvířat co jsme ještě nepotkali.

plán cesty - Mahango uvítací výbor antilopa vranná kudičky ty jsou moje! krajina v Mahango krajina v Mahango stáda kudu stáda kudu zas jeden krásný baobab gigant baobab místní mafie Kawango - na protějším břehu je krokodýl :) to jsem z toho jelen/kudu mandelík no co, tak nemam ocas no! manželé rodinka tlustokožců bůů vole é, já nic neřikal!

Mahango Game Reserve.

A ještě něco k Popa Falls. Nenechte se zmýlit názvem, nejsou to vodopády!

Popa Falls - velké vodopády

Popa Falls.

29. 10. Caprivi

Hroši se bohužel večer na vínko nestavili. Škoda. Pokračujeme dál do Caprivi, cestou která se ještě nedávno dala projet jen dvakrát denně, a to pouze s vojenskou eskortou. Podle mnoha průvodců je to tu moc hezký, ale skutečnost až taková není. Pár set kilometrů po rovné asfaltové silnici lemované lesem. Občas krásně zeleným, občas vyhořelým nebo ještě doutnajícím. Příjemným zpestřením je „záhonek“ rozkvetlých krvokvětů - asi dárek pro tatíčka. Co by to bylo za Afriku, kdyby je neviděl.

plán cesty - Caprivi krvokvět krvokvět dálniční hlídka

Cestou přes Caprivi strip.

V Divundu došel benzín. Tedy ne nám, ale u pumpy. Snad nám ten náš vystačí. Přes všechna očekávání a informace v průvodcích kolem cesty nejsou takřka žádné řezbářské „stánky“ což mě docela mrzí. Miluju africké umění! Až ve městečku Katima Mulilo si v jednom krámku kupuji krásnou, asi metrovou dřevěnou sošku. Jen mi vrtá hlavou, jak ji dopravím domů!

Podvečer trávíme v nádherném kempu s příznačným názvem Hippo Lodge kousek za městem, na břehu Zambezi. Připadám si spíš jako v botanické zahradě než v kempu - krom banánovníků neznám snad jediný strom. Nádhera. Ve vodě se líně povaluje krokodýl a kolem nás lítá spousta nádherných ptáků. V rámci upevnění té neskutečné pohody a klidu jdeme na večeři do kempu… 350 g steak… jé, kdyby tak doma chutnalo to maso stejně.

ostraha kempu ostraha kempu

Kemp na břehu Zambezi.

Konečně jsem se dostal do míst, kde hroši dávají dobrou noc, a tak za šíleného chrochtání hrochů a šplouchání krokodýlů usínám do poslední noci v Namibii.

zpět | pokračování

šedá škála pro kalibraci monitoru
(Pro správné zobrazení fotografií je zásadní dobré nastavení Vašeho monitoru. Ujistěte se, že na kalibračním obrázku rozeznáte jednotlivé odstíny šedé, případně monitor přenastavte.)