Vzpomínky na Afriku - 12.06.05
30. 10. - Chobe
Adios Namibia, doufám, že se ještě uvidíme. Vítej Botswano! Brzy ráno opouštíme překrásnou Namibii a štrádujeme si to do botswanského Kasane. Do kempu a snad i do parku Chobe. Ale ouha, park je asi z poloviny uzavřen kuli anthraxu a zbytek je pouze pro auta 4x4. Nezbývá tedy nic jiného, než si projížďku parkem koupit a k tomu ještě odpolední jízdu na lodích po řece Chobe. V kanceláři pak začínám chápat jednu z posledních vět průvodce Namibií: „Namibia never been cheaper!“ Krom tradičních kempových zviřátek nám přibyla tři prasata bradavičnatá a dvě přerostlé (cca 1,5 m dlouhé) ještěrky.
Ve tři hodiny nasedáme na dvoupatrový vor na vyjížďku po řece. Je to zas úplně jiný pohled na přírodu i na zvěř. Ptáků nespočet, sloni až po uši ve vodě, ze stád hrochů jsou vidět jen oči a věčně rotující mrňavá ušiska a kolem řeky se na břehu líně povalují krokodýli. Co k tomu dodat, pohodička a klid. Snad jen sklenku vína a pár dní navíc. Ale zoo to vážně není. Dva mrtví buvoli se stávají večeří pro partičku krokodýlů a po čase pro supy. A když se pak těsně vedle nás v klidné hladině zničehonic objeví obrovská hlava hrocha, naštvaného, že mu lezem do pokoje, začínám chápat proč to roztomilé zviřátko patří mezi nejnebezpečnější zvířata vůbec. Nechtěl bych tu plavat na madračce.
Na lodi po Chobe.
Za slunce západu se pomalu vracíme zpátky do kempu. Prý je tu nejhezčí západ v Africe… kdo ví, ale krásný byl.
Západ slunce v Chobe.
31. 10. - Chobe, Maun
Ve srovnání s Etoshou či večerní projížďkou mezi hrochy se ranní výlet po části parku zdá skoro „nudný“. Opět se potvrzuje pravidlo, že ráno není vidět skoro nic. Nevím kdo první přišel s myšlenkou, že ráno je všude spousta zvěře, ale působí to na mě tak, že ostatní to už jen slepě opisovali. Ne snad, že bych si stěžoval, jen porovnávám. :) Stejně to bylo fajn. Hlavně rodinka krásných slonů těsně u cesty a malé usměvavé slůně.
Ráno v Chobe.
Odjezd z parku je kuli anthraxu spojen s povinnou desinfekcí podrážek bot i auta… no když myslíte… Dnešní bojový plán je pozměněn na cestu až do Maunu na kraji Okawanga. Cesta cca 600 km, takže máme co dělat. Na rozdíl od Namibie je botswanská krajina hodně „rekultivovaná“ a nepůsobí tak divoce. Vlastně nepůsobí ani moc hezky. Zatímco v Namibii jsem při přesunech snad ani jednou nespal, tady s klidem. Stačí jednou za hoďku pootevřít oko a zjistit, že se nic nezměnilo. Kolem půl šesté přijíždíme do Maunu a tradičně kousek dál od města hledáme kemp. U poměrně snobského hotelu Sedia Hotel pak skládáme hlavy své, a to za pouhých 10 Pula za osobu, což je ve srovnání s Chobe zázračně malá suma. O to víc zbývá na pivko :).
(Pro správné zobrazení fotografií je zásadní dobré nastavení Vašeho monitoru. Ujistěte se, že na kalibračním obrázku rozeznáte jednotlivé odstíny šedé, případně monitor přenastavte.)
