Vzpomínky na Indočínu - 11.05.06
Koncem listopadu 2005 jsme se v malé, šestičlenné skupince vydali na putování po Laosu, Kambodži a Thajsku. Snad abychom utekli před zimou, snad před prací, snad jen tak. Každopádně to byla moc pěkná cesta. Od našeho odjezdu už uplynulo několik měsíců, proběhlo i několikeré promítání fotek a na Daveedově webu se objevuje spousta mých fotek. Tak se zdá, že je nejvyšší čas na malé povídání i na těchto stránkách.
Obsah
23. 11. - Praha
Je něco kolem sedmé hodiny večerní a já netrpělivě čekám na příjezd úderného vozidla, zvaného „Brůča“, dokonce s novou STK, a pak již letiště Ruzyně → Vídeň → Bangkok…
24.11. - Bangkok
Po noci v letadle, tradičně probdělé, se naše malá šestičlenná partička ocitá daleko od domova, přímo uprostřed thajského Bangkoku. Marně imigračním úředníkům vysvětlujeme, že „pouze projíždíme“, oni si stále melou svou a tak do kolonky s místem ubytování uvádíme Grand Palace a opouštíme letištní halu.
Tak to je hukot…
Nezbývá než se co nejrychleji rozkoukat a tak vnikáme do něčeho co vypadá jako MHD a odjíždíme směr centrum. Místní busík MHD je velmi dynamický způsob dopravy! Na stanicích sotva přibrzdí a hned se s úžasnou dravostí zas proplétá dopravní zácpou, brzdí, zrychluje a neustále troubí. I tak mám ale pocit, že jede mnohem bezpečněji a hlavně ohleduplněji než se jezdí u nás. Zdá se, že celému vozidlu velí velmi razantní paní v uniformě s podlouhlou plechovou trubkou, z níž dobře naučeným pohybem vyndavá lístky a zandavá utržené peníze.
Někam jsme sice dojeli, ale rozhodně ne na autobusové nádraží sever, odkud nám odjíždí autobus na hranici s Laosem. Ačkoliv naše vnitřní tělesné hodiny hlásají velmi brzké ráno, tady jsou již čtyři hodiny odpoledne, takže příliš času nám už nezbývá. Ne snad, že bychom věděli, kdy (a zda vůbec) nám nějaký autobus pojede, ale s optimizmem cestovatelům vlastním v to pevně věříme, takže kupodivu ani neřešíme otázku „Co když…“ Tedy alespoň prozatím. Štěstí nám ale přeje, a tak patřičně vyjukaní z dnešního odpoledne, pomalu usínáme v luxusním autobuse uhánějícím cca 700 km na sever.
Cesta do Laosu.
25. 11. - Chiang Khong, Huay Xai, Pak Beng
Brzy ráno přijíždíme do hraničního městečka Chiang Khong. Podnikáme první pokusy o usmlouvání vozítka zvaného tuk-tuk a už jsme na hranicích s Laosem. První pohled na Mekong, první pasová kontrola a pak za pár bathů loďkou na druhý břeh řeky - do laoského Huay Xai. Vzhledem ke značnému počtu turistů není překvapující, že veškeré dění je ovládáno několika podnikavými laosany, a tak se nás hned ujímá nějaký mladík a směle organizuje naše další kroky. Domlouváme cestu lodí na jih po proudu Mekongu, načež dostáváme barevnou samolepku na tričko místo lístku (zjevně asijská tradice) a jdeme okusit něco místní potravy. Mňam… Loď je přecpaná amíků a australanů, již 3 hodiny netrpělivě čekajících na odjezd. Jednoduše, až se loď naplní, jede se. Záhy po našem nastoupení na palubu tak startují řvoucí a smrdící motory a loď se vydává směr městečko Pak Beng, několik hodin po poroudu Mekongu. Zatímco se kolem řeky míhá prales a občas nějaká ta vesnička, hladina alkoholu v krvi našich spolucestujících rychle stoupá.
Plavba po Mekongu do Pak Beng.
K večeru přijíždíme do městečka Pak Beng a celá loď bělochů se záhy rozprchne do místních domečků na nocleh. Malým klučinou se nechávám nachytat na neplánovaný „odnos“ batohu, což mě pak stojí 5 bathů. Když se pak večer dočítáme v Lonely Planet, že se jedná o jeden obvyklých místních triků, jak vydobýt z neznalých turistů co možno nejvíce peněz :), alespoň víme o čem je řeč. Navzdory zaručeným informacím těch co nám zařídili loď, že veškeré ubytování je plné a pouze oni nám jej mohou zařídit, ubytováváme se hned v prvním domečku co se nám líbí a vyrážíme na večeři. Talíře se kupí na stole, Beer Lao teče proudem… začíná naše cesta Laosem.
Večer v Pak Beng.
(Pro správné zobrazení fotografií je zásadní dobré nastavení Vašeho monitoru. Ujistěte se, že na kalibračním obrázku rozeznáte jednotlivé odstíny šedé, případně monitor přenastavte.)
