Vzpomínky na Indočínu - 11.05.06
27. 11. - Oudomxai
Brzy ráno vyrážíme ověřit naší fotografickou paměť. Začínáme na místním tržišti. Spousta zajímavých lidí, spousta barev, vůní a smradu. To podle toho, v jakém „oddělení“ tohoto nákupního centra se právě nacházíme. Koupit se tu dá opravdu ledacos a ani na dětský koutek nezapoměli.
Ranní tržiště.
Naše cesta pokračuje pomalu ven z městečka po bambusových mostcích a úzkých chodnících rýžových polí. Všichni si hledí své práce a nás si všímají snad jen všudypřítomné dětičky s úsměvem od ucha k uchu.
Cesta z města.
Přes rýžová pole.
Cestou necestou se nakonec ocitáme v nedaleké vesnici, tradičně plné malých dětí a štěňat. V očích se jim zračí směs neutuchající dětské zvědavosti a strachu. Přeci jen… vypadáme trochu jinak. Stačí však na ně zavolat pěkně po jejich sabaydee a hned mají zas pusu od ucha k uchu a pokřikují to své sabaydee. Nakonec dojde i na místní školu, a tak se chvíli učíme sčítat ananasy a banány.
Ve vesnici dětí.
Zpáteční cesta nekončí v hotelu, ale v hospodě. Původní záměr, odjet ještě dnes, záhy opouštíme a objednáváme další noc, další BeerLao a palačinky s banánem, který šikovně doplňujeme z mísy na recepčním stole. Inu, ze zdánlivě nehostinného městečka se nakonec vyklubal jeden z nejhezčích dnů naší cesty po Laosu.
Pokračování za pár dní…
(Pro správné zobrazení fotografií je zásadní dobré nastavení Vašeho monitoru. Ujistěte se, že na kalibračním obrázku rozeznáte jednotlivé odstíny šedé, případně monitor přenastavte.)
